Nedostatky, které se na studiových albech zpravidla bez větších problémů zamaskovat, se na živém vystoupení finské rockové skupiny HIM obnažily v prvotní obludnosti.

Středeční zastavení pětice ve Velkém sále pražské Lucerny bylo důkazem nad jiné. Před naplněným prostorem nedokázla skrýt faktické zápory svého muzicírování, kterému v podstatě ani příliš nevládla.
Její zvuk je od základu archaický, přichází z pionýrského období metalu v sedmdesátých letech. Kytarová sóla v koncertních verzích většiny písniček už jsou zavátá časem, mnohé kapely se jim aktuálně vyhýbají, jelikož drolí písňové celky.

HIM ale připadají poutavá, a tak se kytarista Mikko Lindström co chvíli chlapácky předváděla, a přiváděl tak v úžas mladičké publikum v prvních řadách, které si přišlo primárně vyslechnout hezké gotické popěvky v některých skladbách a též zblízka prohlédnout na milovaného Ville Vala.

Tomu ovšem byla jejich přítomnost - mírně řečeno - jedno. Není divu, pro rádoby tvrdou rockovou kapelu nebylo možná příjemné, že na koncert dorazila základkou povinná děvčata vyzbrojená živými růžemi a neživými plyšáky, kterými se tu a tam pokusila Vala trefit. Snad proto, aby se probral a začal konečně pořádně zpívat.

Jeho výkon byl totiž spíše formální: prostě jen byl na pódiu. V hlubokých hlasových polohách podivně mručel a ztrácel se v mizerném zvuku v sále i instrumentálním bordelu vyrábném s podivuhodnou vervou pódiovými souputníky, ve středních a vyšších polohách zase intonačně, takřka začátečnicky plaval. Navíc působil dojmem, že není zcela při smyslech, což může souviset s tím, že si během koncertu párkrát odběhl na toaletu.

HIM právě končili evropskou část turné k loňskému albu Venus Doom. Možná i proto jim připadalo důležitější udělat si v Lucerně závěrečný mejdan a nebrat v úvahu platící lid.

Na pódiu působili jako parta muzikantů ze severu, která má svůj osobitý humor a ví, že mu nikdo nerozumí, tak proč ho šířit. Charakteristické bylo, když Valo a baskytarista Mikko Paananen stáli před soupravou bubeníka Miky Karppinena, a zatím co on hrl absolutně nezáživné sólo (další koncertní archaismus), oni si cosi povídali, Valo živě gestikuloval a oba se náramně bavili.

HIM hráli písně z nové desky, stejně jako starší kousky Join Me, Your Sweet 666, Wicked Game, Poison Girl a další.

Koncert to byl ale mizerný, což bylo plus pro předskakující Brity Paradise Lost, kteří spojili moderní melodické klávesové motivy s metalovu hutností devadesátých let a vokálně i instrumentálně obstáli s mnohem větší ctí.

Pátek 14. března 2008, Deník Právo, Text: Jaroslav Špulák, Web: pravo.novinky.cz